Záhada Beech Hill

1. července 2008 v 12:23 | Mike |  Hard cache
Dám si dneska nějaké pěkné keše. Dvě jsem odlovil v pohodě, ale ta třetí mi dala fakt zabrat!
Tak tohle stálo za to!
Nejprve jsem si spletl kopec. Zastavil jsem tedy v Andělce, ale GPS ukazovala cca.1.6 km a na dohled kopec jako prase. To bude ono! Bylo hezky, tak jsem vzal baťoh a rovnou za šipkou. Tím největším krpálem až nahoru. Pořád 1.3 km...hm to je divný. Zkusil jsem Handy-ukazoval to samý. Nápověda: nějaký kameny-to tady nebude! Tak zase dolů. Asi už si na kačeření budu brát dlouhý kalhoty! Spálenej od kopřiv, porejpanej od maliníků. Dole jsem NĚCO vyplašil. Bylo to velký a štěkalo to! Jak jsem šel po poli, tak TO procházelo houštím a štěkalo na mě dost zuřivě. Pes to nebyl určitě. Srnec, nebo liška. Ta zase není tak velká. Zkusil jsem fotit-mám zoom 10x, ale není NIC vidět. No nic. Popojel jsem pár km a nechal auto u golfu. Jdu...hm...bude už 21:15. Došel jsem k lesu...pěkná tma. Nevadí-budu mít noční odlov. Už je to jen 999 metrů. Jdu...jdu...GPS ukazuje, že jsem cca 400-500 metrů a odbočit do kopce. Fajn-je tu cesta. Sotva ujdu pár kroků tak je tu ON! Zuřivý štěkot z křoví pár metrů přede mnou. Na zádech husí kůže jako pralinky. Popadnu nějakou větev a mlátím s ní o strom a řvu jako lev. Štěkot se trošku vzdálil. Ještě, že mám takovej příšernej hlas :-) No, dobře mi není. Kdybych měl hnědý bezpečnostní trenky, tak už je použiju. Kašlu na keš! Mám fakt nahnáno. Zrovna nedávno jsem viděl video, jak jelen napadl lovce předními kopyty. Žádná sranda! Mažu zpátky. Šel jsem jen po jedné cestě-je sice tma jako v pytli, ale nemůžu zabloudit. OMYL! Najednou jdu kolem vybydleného baráku. Tady jsem nešel! Hned si vzpomenu na záhadu Blair Witch. Aby mi udělal radost opět se z křoví ozývá ON. Už vůbec nevidím-popadnu svůj klacek a vytáhnu nožík. Mám takovou polomačetu. Do Německa by mě s ní nepustili. Přesto mám husí kůži a pot se mi řine po zádech. Pořád slyším praskot, jak jde souběžně se mnou. V duchu si říkám-já ani neslyším hukot aut! I když se úplně oslepím, tak vytahuji GPS a koukám, že jsem ušel aspoň 2 km a jsem přitom od keše pořád pod 900 metrů. To už je na pováženou! Přidávám do kroku...no, jak by to dopadlo. Došel jsem konečně k silnici a tam už jsem strach tolik neměl. Raděj se nechat přejet, než se nechat honit po lese. Tímto děkuji autorovi keše a slibuju-večer tam už nejdu!!! Byl to pěknej adrenalin!
Profile for jezci-sokolov
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama