Krysí příběh díl.4

23. listopadu 2008 v 21:06 | Mike |  Seriály
Stařec mluvil hodně. Vlastně nic jiného nedělal. Co se Lovec pamatoval, tak Stařec seděl uprostřed jeskyně a mluvil a mluvil.
Možná ani nechodil spát. Lidé ho ovšem poslouchali rádi. Jeho neuvěřitelné historky a zkazky o dávno zaniklém světě. O podivných lidech a ještě podivnějších
vynálezech.
Stařec byl shrbený a chodil o malé hůlčičce. Starý byl už když Lovec ještě chodil po všech koutech a hledal s Lianou nějaké brouky, nebo červy do polévky.
Sotva ráno děti vylezly z brlohů, jako první uslyšely Starcovu litanii vítající nový den. V podstatě se v podzemí den od noci nelišil, ale když vylezly k
povrchu, tak děti uviděly světlo a mezi proudy deště se občas na obloze objevil nějaký ten ostrý paprsek slunce.
Slunce vlastně lidé nikdy neviděli, ale věděli o jeho existenci právě ze Starcova vyprávění.
Jejich Starce si chodili poslechnout i lidé sousedních kmenů a tak z něj kmen měl i jiný užitek.
Každý posluchač byl totiž nucen zaplatit nějaké vstupné.
Většinou šlo sice o menší, nebo větší brouky...ale aspoň byla nějaká potrava pro vězně.
Vzpomínal na jedno z vyprávění:
Bylo sucho, tak velké sucho, že nikde nic nerostlo.
Obrovský kotouč Slunce spaloval vše živé na zemském povrchu.
Voda byla tak cenná, že se lidé pro ni byli schopní zabít.
Vítr zvedal do vzduchu mračna prachu, písku a popela.
Mnoho lidí z toho bylo slepých. Další trpěli dýchacími potížemi.
Jestliže se kdokoli zdržel na slunečním žáru déle, naskákaly mu po celém těle puchýře a velice trpěl bolestí.
Tenhle stav byl následkem neuvážené činnosti lidstva na mateřské planetě.
Lidé vykáceli veškeré lesy a znečistili všechna moře a řeky.
Situace byla neúnosná.
Až skupina vědců vymyslela Stroj, který dokázal pohnout samotnou Zemí a odklonit její těleso dál od sluneční výhně.
Možná to byl úmysl-možná jen hloupá souhra náhod-od té doby se nebe zatáhlo mraky a pršelo a pršelo.
Moře se vylila z břehů, spousta zemského povrchu byla zaplavena vodou. Navíc vody stále přibývala. Jediný kladný výsledek byl, že
Slunce přes mraky nemělo takovou sílu.
Stařec samozřejmě tohle všechno znal jen z vyprávění svého děda. I když byl hodně starý, tak tyhle události se staly velice, velice dávno.

Lovec odhodil kost na hromádku ostatních a rozhlédl se kolem.
U zdi byla celkem pohodlná lenoška.
"Tady přespím"
pomyslel si
"Krysy zatím odtáhnou pryč."

Po pár hodinách osvěžujícího spánku se Lovec probudil a vyrazil zpět k domovu.
Neulovil sice žádnou krysu, ale nález rozlehlého labyrintu chodeb stál za oznámení.
Rozhlížel se, co vzít ssebou jako důkaz.
Na stole mezi hromádkami kostí ležel matný kovový předmět. Potěžkal ho v dlani. Nikde žádná rez. Povrch mechanismu byl kluzký olejem.
Uvěří, že věc neležela na dešti po celé věky?
Určitě ano!
Věcička hezky seděla v ruce. Jen musel trošku víc roztáhnout prsty. Přece jen měl menší ruku, než kostry "obrů", jak si je v duchu pojmenoval.
Zastrčil si předmět za provaz, který měl kolem pasu.
"Co to asi je?"
uvažoval
"A k čemu to sloužilo?"
Když dorazil pod těžký poklop, tak chvíli naslouchal.
Krysy byly skoro jistě dávno pryč, ale jistota je jistota...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama