Krysí příběh díl.8

23. listopadu 2008 v 21:09 | Mike |  Seriály
Následující den-tedy když se všichni probudili-dny, ani noci v podzemí neexistovaly-vydali se všichni tři znovu po svažující se cestě do nitra komplexu.
Šipky na podlaze svítily stále slaběji, až je opět obklopila temnota.
Spolu s příchodem temnoty se objevily Zvuky.
Chvílemi šramot přicházel jakoby ze tmy vpředu a v další minutě ho zase slyšeli ze stínů za sebou.
Drželi se za ruce a pomalu postupovali vpřed. Mia se držela pevně obou mužů.
Litovali, že jejich schopnost vidět ve tmě bohužel nezahrnuje schopnost vidět ve tmě daleko.
Jasně viděli sotva metr a půl před sebe.
Občas, na hranici tmy zahlédli slabé odlesky očí posazených blízko k sobě.
Rudé panenky zableskly a zmizely.
Co to bylo?
Co, nebo kdo, je následoval?
Nikdo z nich si nebyl jist. Krysy to být nemohly, tím si jistí byli.
Krysy neměly rudé zřítelnice a už by dávno ucítil někdo z nich krysí zápach.
Ve vzduchu cítili jen prach a slabý kovový puch.
Klopýtali tvrdošíjně vpřed a snažili se na nic nemyslet.
Samir krátce vykřikl a vyškubl se Mie ze zpocené dlaně.
Bohužel přehlédl ve tmě otevřený poklop v podlaze a propadl se o několik úrovní.
Mia s Lovce klečeli vedle otvoru a sborově volali:
"Samire! Samire...slyšíš nás?!"
Pak naslouchali tichu rušeném jen šelestem všude kolem nich.
"Jsem tady dole...mám zlomenou nohu" slyšeli slabý hlas.
"Jak se dostanou k Samirovi dolů?"
Přeběhl jim mráz po zádech. Z otvoru byl slyšet nelidský křik. A ještě jednou!
"Samire...Samire!"zakřičela Mia.
Nic-odpovědí už bylo jen ticho. Ať to bylo cokoli, tak Samira to dostalo.
"Co teď?" zeptala se vyplašeně Mia "půjdeme zpátky, nebo dopředu?"
Řešení se dostavilo nečekaně a rychle.
Zezedu se ozval děsuplný řev, který vyluzovalo jen Buch vi co.
Jek stoupal a klesal a spolu jeho řevem začaly na stěnách blikat červená světla.
Co se to děje?!
Lovec, těsně následovaný Miou začal zběsile prchat vpřed. Vpřed...do hlubin chodby.
Jekot a světla se ozývaly ze všech stran.
Uběhli párset metrů a dorazili do obrovského sálu.
Přímo před nimi zářila obrovská, zlatá obruč. Po celém obvodu byla lemovaná podivnými symboly. V obruči viděli krajinu, kde svítilo slunce a nepršelo!
Ohlušující řev se nedal vydržet. Aniž by se nějak museli domlouvat, tak proskočili obručí do té pohádkové země.
Sotva minuli okraj kotouče obklopila je tma a podivný pocit beztíže.
Na okrajích zorného pole vnímali míhání světýlek.
Mia vykřikla, když se před nimi objevilo zářící světlo a oni proletěli jeho středem.
Lovec jí chytil za ruku a vytřeštěně sledoval další oslňující světlo, které minuli jen těsně.
Kde se to ocitli?
Vtom šílený sen skočil a oni byli vymrštění obřím tobogánem na povrch toho přízračného světa, kde nepršel věčný déšť.
Vleže zaznamenali, jak se nad nimi s mlasknutím zavřel kruhový průchod lemovaný zlatým okrajem a znovu viděli modré, neporušené nebe s kotoučem slunce.
Vychutnávali vleže teplé sluneční paprsky a sucho, to nádherné sucho kolem nich!
To byl ráj, který si ani neuměli představit!
Oba napadlo totéž. S rozkoší svlékli svoje staré, roztrhané hadry a vystavili nahá těla laskavému slunci.
Po chvíli blaženě usnuli.
Probuzení bylo kruté.
Mezitím, co spali slunce zapadlo, citelně se ochladilo.
Posadili se.
V kruhu kolem nich stály krysy.
Zvířatům na hřbetech seděli mravenci.
V pazourech třímali kopí, sekyry a velké luky.
Mravenci na Miu s Lovcem strnule zírali rudými duhovkami. Nepohnuli ani jednou končetinou.
Krysy pohybovaly svými vousky a čenichaly směrem k lidem.
Pak zdvihl jeden z mravenců svoje kopí do výše a prudce ho spustil dolů. Vyznělo to jako mávnutí.
Kopí a šípy se zaryly do měkkých těl ženy a muže.
Jejich krev zbarvila trávník.
Poslední, co lidé vnímali byly zuby krys, jak se jim zarývají do holých těl.
Invaze mravenců na Zemi začala velice slibně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama