Temnota

14. listopadu 2008 v 20:45 | Mike |  Povídky
Trysky hvězdoletu vybafly poslední výtrysk plazmy a gigantický stroj dosedl na skalnaté podloží planety. Vzpěry se zahoupaly a zasténaly ve svých ložích pod obrovskou vahou. Prach pomalu usedal na planinu. Jen praskání chladnoucího kovu se ozývalo tichou nocí.

Nocí? Tato noc byla i dnem, neboť planeta se nacházela v koroně temné hvězdy. S tímto jevem se posádka lodi SF (Spojené Federace) při svém přeletu z jedné galaxie do druhé ještě nesetkala. Let byl již dlouhý a nudný a tak všichni uvítali malý, neplánovaný průzkum.
Čidla rakety při obletu soustavou temné hvězdy zaznamenala hned několik planet, přičemž třetí z nich slibovala mnohá překvapení. Dle analýzy byla planeta zhruba stejně daleko od svého mateřského slunce jako naše Země, teplota na povrchu se pohybovala kolem 25°C, tíže byla těsně nad jedno G a hlavně! Hlavně složení vzduchu odpovídalo na 99,9% dýchatelné směsi pozemského vzduchu. Jak se všichni z posádky těšili na pevnou půdu pod nohama, první nadýchnutí nezemské, čisté atmosféry, první ohníček. Ano-ohníček, protože byly zjištěny i rostliny v rozlehlých porostech. A kde je rostlina, tam se dá i rozdělat oheň!

Oheň. Tolik se na něj těšili, že velitel dal vyjímečně povolení pouze k letmému průzkumu života na planetě. Průzkum spočíval v obletu kolem planety a hledání civilizace pomocí silného radaru, který vyzařoval tvrdé paprsky všepronikajícího záření. Jaký byl úžas posádky, když v lesních porostech nalezli známky primitivních sídlišť. K přistání vybrali náhorní planinu bez rostlin. Blízko hluboké strže vyrůstalo jedno z mála měst ležících mimo lesy.

Chladnoucí kov se uklidnil a prach usedl. Co budou říkat hlučnému přistání místní bytosti? Nebudou ho považovat za útok? Zatím vyčkávaly. Za hodnou chvíli se "vybatolil" první z "lidí" nového světa. Vybatolil je správné slovo. Byl podivný-tak podivný, že s lidmi neměl nic společného. Připomínal dvě sasanky. Po jednom věnci chapadel se pohyboval a na druhé straně těla mu vyrůstal stejný věnec chapadýlek. Přesto byl zřejmě inteligentní. Měl dvě ruce a nesl prázdnou nádobu ke studni na kraji vesnice. Lodi si vůbec nevšímal.

Ale co to???

"Člověk" se stále zastavoval a jakoby tápal. Jen těsně minul studni a mířil přímo k propasti. Vidí vůbec???

Mimoděk všichni u monitorů vykřikli varování. Pozdě!

Tvor se zřítil do propasti! Zřejmě jí vůbec neviděl!

Jak to?

Teprve pitva přinesla vysvětlení...horní věnec chapadel byly jeho "oči". Jimi vnímal svět kolem sebe. Teď však byly mrtvé. Proč?! Vliv temné hvězdy???

NE! NE! NE!

To my! Bezohledné tvrdé záření našeho radaru spálilo jejich jediný smysl. Chapadly se dorozumívali, slyšeli, viděli a rozmnožovali se.

Jen naše netrpělivost zahubila celou civilizaci!

Do smrti je budeme vidět umírat. Nebylo jim pomoci...umírali mlčky a po stovkách až ani jeden nezbyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dana Dana | Web | 14. listopadu 2008 v 20:49 | Reagovat

No konečně! Jsem rádá, že jsi back. Normální blog v akci. Povídky super-i když už je znám z liter.cz. Tuž se!!!!!!!!!!!§§

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama