Vesnice mutantů díl.1.

23. listopadu 2008 v 21:09 | Mike |  Seriály
Ve stejném čase na jiném místě.
Věčný déšť bubnuje na střechy chatrčí.
Herrduk sedí na dešti a vesele si prozpěvuje. Svýma osmi rukama plete košík a sleduje Džina.
Džin poletuje kolem zbytků města a prohlíží si gigantický kráter. Chlapec si ve vzduchu lehl na záda a labužnicky nastavil tvář nikdy nekončícímu dešti.
Děkoval Bochovi za svojí schopnost. Někteří takové štěstí neměli. Takoví se plazí bez rukou a nohou kolem chatrčí a slintají do bahna.
Buch je všemohoucí a naděluje mutaci dle svého uvážení.
Džinova matka byla docela normální žena. Jeho otec Kool matku kdysi směnil s některým kmenem mimo Zářící území.
"Zářící, Zářící...pročpak se mu tak asi říká?" pomyslel si Džin.
Jamala-dcera Herrdukova tvrdila, že kráter vydává v noci silnou záři. Nikdo jiný z kmene světlo neviděl.
Nikdo jiný však také neuměl zabít člověka pouhým pohledem. Tuhle schopnost v sobě Jamala objevila naštěstí až v dospělosti.
Doplatil na to Ru. Ten se narodil s darem dvou penisů. Nikdo mu je tedy nezáviděl. Navíc s tímto darem se pojil také jeho neutuchající
pohlavní pud. Ru snad na nic jiného ani myslet nedokázal. Jamala byla moc hezká po matce a Ru si na ní jednou počíhal u ruin starého města.
Protože byl velmi silný, nečekal žádný větší problém. Povalil Jamalu do bahna a strhal z ní šaty.
Když však dívka spatřila jeho dva vztyčené penisy, tak dostala vztek.
Už se nebála. Zrak se jí zakalil hněvem. Jen Ru nikdy nezapomene na ten blesk. který ho zbavil svým ohněm jedné ruky a poloviny obličeje.
Jamala nic z toho neviděla. Jakmile vyslala onen výron energie, tak omdlela.
Tenkrát byla Jamala docela mladinká a neměla ještě plný výkon svého daru. Dneska, když se trénovala, tak dokázala pohledem roztavit kámen a poletujícího netopýra
doslova upéct ve vzduchu. Pak stačilo zvíře sebrat a mohla podávat večeři.
Ru se jí bál a nenáviděl jí najednou. Jako mrzák žil na okraji vesnice ve veliké chatrči s ostatními "nedodělky".
Měli štěstí, že kmen trpěl nadbytkem jídla. Jinak už byli dávno upotřebeni při hostině. Ru pohlédl na svoje nevyužité penisy.
"Ach jo, jestlipak ještě uvidí nějakou ženu?"
Džin z výšky zamával na matku. Liana se znovu s úžasem zadívala na svého syna.
Měla fakt štěstí.
Občas si vzpomněla na "svého" Lovce. Nikdy spolu nic neměli a ani mít nesměli. Přesto ho Liana milovala.
Při povinné výměně žen dostala za muže tohohle Koola.
Koolovy schopnosti byly udivující. Měl jakousi posílenou nervovou soustavu. V několika vteřinách dokázal dohonit obří krysu a než si zvíře uvědomilo
něčí přítomnost, Kool mu podřízl krk. Rychlost Koolových reakcí byla oslňující.
Liana si povzdechla.
Bleskurychlý byl i v sexu. Než se Liana stačila vzpamatovat, tak Kool už v klidu oddechoval po "dobře" vykonané práci.
Liana si vzpomněla, jak jí Herrdukova žena popisovala noci plné vášně s osmirukým mužem.
Bohužel, Kool byl v milování rychlý a nudný.
Herrdučka měla štěstí na dceru i na muže.
Herrduk se na Lianu vesele zašklebil. Z vousů mu stékaly čůrky vody na nahou, mohutnou hruď. Lianě se tenhle obr moc líbil a ona se líbila jemu.
Cítila to, třebaže muž nikdy nic takového neřekl.
Když se ženy koupaly nahé v malém jezírku, tak Herrduk obdivně sledoval Lianino krásné tělo s velkým poprsím. Prsa Herrdučka měla sice čtyři, ale postavu dost vyzáblou.
Její čtyři prsíčka se ostře špičatila a muži moc radosti neposkytovala. I když na ně měl správný počet rukou.
V kmeni se cenily hlavně plnější ženy a Liana měla všechno na správných místech a ve správné velikosti.
Ovšem lézt Koolovi do zelí by si nikdo nedovolil. Jak byl rychlý, tak byl krutý. Krk by podřízl bez výčitek svědomí i svému nejlepšímu příteli. Kdyby nějakého měl.
Navíc se mu žádný muž nemohl v boji postavit.
"Chlapci, pojďte k jídlu!" volala Jamala.
Dvě menší krysy měly smůlu, že Jamalu potkaly a nyní jejich pěkně propečená těla poskytla celému kmeni dostatek jídla.
Džin s plnou pusou krysího masa vyprávěl: "Dneska se v Zářící pustině otevřel ohnivý kruh a z něj vyběhla opravdu velká krysa s jezdcem na zádech."
Herrduk se zachechtal: "Krysí jezdec? V životě sem neviděl šílence, který by se odvážil přiblížit ke kryse a přežil!"
Džin se zaškaredil: "Co sem viděl, to sem viděl. Nauč se lítat a uvidíš to taky!"
Herrduk se znovu zasmál: "Tvoje matinka se spustila jedné noci s netopejrem. Proto máš tak velké plachty. Když zafouká vítr, tak potom můžeš lítat."
To byla pravda. Džin měl veliké uši a na jeho ježaté hlavě se hezky vyjímaly. Občas byly terčem přátelského pošťuchování.
Jeho uši zrudly. Poblíž byla přece Jamala a na tu měl Džin zálusk.
Někdy se mu o ní v noci zdálo.
Herrdučka muže napomenula pohledem a ten zmlkl a honem si ukousl velký kus masa.
K ohni se připlazil jeden z nedodělků a prosebným pohledem požádal o jídlo.
Herrdučka mu podala celou krysí kýtu. Byla tak velká, že to nedodělek nemohl ani unést.
Plazil se bahnem pryč od zbytku tlupy.
Kool za ním křikl: "Zítra nasbírejte nějaké dřevo a dejte ho sušit. Brzy už nebude nic!"
Nedodělek neodpověděl, ale všichni věděli, že poslechne. Koola vždycky všichni poslechli.
"Jezdec na kryse?" zamyslil se Kool.
"A kdo to byl?"
Džin odpověděl:"Na člověka moc nevypadal. Jenže se mi ztratil v ruinách a zblízka jsem ho neviděl."
Kool řekl velitelským hlasem:"Nikdo se mimo vesnici nebude pohybovat sám! Dokud nezjistíme kdo, nebo co to je!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama